Kraje hlubokých lesů, zapomenutých krás a tichých koutů vydaly bez velkého rozruchu světu mnohé poklady. Jedním z nich jsou skleněné výtvory lidí, jejichž práce, um a fantazie překonávaly hranice i staletí. Dolní Rakousko, Jihočeský kraj a Vysočina jsou propojeny historií sklářství a dovedností mistrů. Migrace sklářů mezi jihočeskými sklárnami a hutěmi ve Waldviertelu, v Horním Rakousku a Bavorsku je doložena v 16. století, ale nepochybně k ní docházelo již dříve. Na obou stranách hranic se vynořují příslušníci sklářských rodin stejného jména. Skláři byli povahy nepoddajné a neposedné. Pokud se hospodářská situace zhoršila, lesy byly vykáceny anebo se jednoduše nedohodli s vrchností, šli hledat štěstí jinam. Ne vždy se to však zamlouvalo panovnickému rodu. V 18. století kupříkladu dosáhla migrace sklářů z českých zemí takové výše, že byla vydána nařízení, která zakazovala vývoz duševního bohatství z habsburské monarchie. Umění sklářské totiž velmi silně závisí na předávání zručnosti a zkušenosti s namícháním nejlepšího sklářského kmene. První patenty zakazující emigraci sklářů z Čech byly vydány v letech 1723 a 1735. Další následovaly v 50. letech 18. století a byly neustále obnovovány, což svědčí o jejich častém porušování. Sklářští tovaryši byli vyňati z povinnosti vandru a v roce 1780 dokonce i z vojenské služby. Nejvýraznější migrace z Dolního Rakouska do jižních Čech a posléze na Vysočinu proběhla v 2. polovině 17. století. Ve století následujícím dosáhli skláři původně s rakouskými kořeny velkého věhlasu a přispěli k světovému renomé českého skla. Nesmazatelnou stopu zanechaly ve třech krajích tři sklářské rody.

Práce ve sklářské huti podle knihy Ars vitraria experimentalis
od Johanna Kunckela, 1689

Příkaz obchodníku Antonu Plaznerovi z Čech, aby se sklem obchodoval
na panství Mautern v Dolním Rakousku pouze v tržní dny, 24. 9. 1751,
archiv St. Pölten

Záznam o narození Tobiase Adlera ze srpna 1665, archiv Passau

Rodokmen rodiny Adlerů
Zpracováno podle Moniky Schubert

[nggallery id=1]