Element▲Sklo
MATÉRIE FANTAZIE

SOUČASNÁ SKLÁŘSKÁ TVORBA
VYSOČINA, JIŽNÍ ČECHY, DOLNÍ RAKOUSKO

Výtvarné umění, umělecké řemeslo, design; tři regiony. Mnoho míst a mnoho přístupů; respekt a úcta k řemeslu, oddanost materiálu, cesty experimentu – sklo je magma v srdci sklářů a sklářských výtvarníků, je elementem jejich osobnosti, samo uvedeno v „život“ surovinami země a silou ohně. Právě vztah k této matérii je společný pro autory, kteří jsou zastoupeni na výstavě – sklo je pro ně živý organismus, jemuž je třeba přesně porozumět.

Jen pochopení média a zručnost v práci ale není jedinou spojnicí. Není zde prezentována „základní“ krása skla, které je uhrančivé i v podobě neopracované nebo tradičně řemeslné, podobně jako dřevo nebo kámen. Výstava nabízí pohled na současné smýšlení o skle, na díla umělců, kteří považují sklo za jedno z více médií k přenosu svých idejí, na designéry, již stále drží a obnovují vysokou úroveň českého užitého umění.

Zastoupené sklárny představují staré řemeslo v souladu s novými nápady, návrhy a technikami. Řemeslná a designová díla vznikají nejčastěji tvarováním přímo u otevřených pecí na huti. Skláři foukají dané tvary pomocí píšťal rovnou z volné ruky, nebo je vyfouknou do formy. Většina skláren se v tomto náročném oboru snaží uspět svými specifiky, jako je jedinečná barva, úprava (křišťál přejímaný barevnou sklovinou a dekorovaný probroušením do spodní vrstvy, dekor tvořený míšením barev za tepla přímo na huti), vyhraněné zaměření (například na svítidla) nebo nové postupy (speciální recyklování střepů tavených přímo do podoby obkladových a dekoračních desek). Zvláštním typem užitkových předmětů jsou vázy. Váza ze skla je jako pokračování života rostliny, schránka přírody, ale vytvořená člověkem – tak na výstavě vidíme vázy napodobující přírodní tvary, nejsou-li z nich přímo otištěny (foukání skloviny do formy ze stromové kůry).

Jak dosvědčují vystavená díla, sklo je materiál vyžadující představivost a nabízející se fantazii. Představivost je pracovní nástroj, který umožňuje dohlédnout za mnohdy několikastupňový proces zhotovování modelů a forem až k finálnímu objektu. Fantazie otevírá prostor světla uvnitř skleněné plastiky a směřuje k experimentu. Sklářský výtvarník sleduje nejen sochařské aspekty, jako jsou proporce, objem a povrch, ale chování hmoty vně i uvnitř. Ve skle se prostřednictvím fantazie formují a uchovávají elementy přírody (živly i prvky), kosmické procesy a nebeská tělesa i abstraktní představy. V bublinách a závojích zastavených ve svém pohybu obklopením skelnou hmotou je čitelná bouře, poryv větru nebo žhavé jádro planety. Jsme vedeni hloubkou prostoru, průsmykem mezi realitou a imaginací, vlastními myšlenkami. Setkáme-li se se zobrazením figury či portrétu, jedná se o symbolické, imaginární nebo ideální zobrazení, čemuž odpovídá průsvitnost pokožky. Antropomorfní plastiky vyzdvihují jemnost a měkkost těla i tep krve pod jeho povrchem.

Techniky užité při tvorbě vystavených výtvarných objektů jsou rozmanité. Nejpočetněji je zastoupena tavená plastika – podle modelu se odlije forma, která se vyplní kusy skla. Ty se roztaví v uzavřené peci. Po postupném zchladnutí je plastika na počátku opracování – prochází například broušením, rytím, matováním, leštěním. Další práce vznikají leháním skla, tvarováním skelných textilií či skládáním mozaikových dílků – tesser. Skleněný podklad může nahrazovat i malířské plátno, navíc díky prosvítání se obsah vrstev sčítá. Sklářství a malířství (rovněž kresba, grafika) mají v tvorbě mnohých autorů stejnou váhu a možná právě souběžné představení obou uměleckých přístupů na této výstavě dobře poukáže na intelektuální hodnotu materie skla – matérie fantazie.

ZUZANA SVOBODOVÁ