Okres Pelhřimov
Obnovení sklářské výroby na Vysočině po třicetileté válce – zakladatelská generace skelmistrů v Posázaví a v oblasti západní Vysočiny
PhDr. Jitka Lněničková
Zalesněná krajina západní Vysočiny zejména v dnešním okrese Pelhřimov nebyla sklářům neznámá. Pro sklářství zde byly příhodné přírodní podmínky, a tak zde již před třicetiletou válkou pracovaly sklárny – např. na panství Černovice.1) Snaha po rozšiřování výrobních kapacit přivedla zde ale v posledních dvou desetiletích 17. na počátku 18. století skláře i do míst, kde dosud sklárny nepracovaly, což byla například oblast severně od Pacova. Sklářská výroba na Pacovsku je ale v té době spojena mnoha vazbami se sklárnami v Posázaví a u Kamenice nad Lipou. Ve všech těchto oblastech byly velmi rychle zakládány nové sklárny skláři a skelmistry, kteří byli navíc provázáni mnoha vzájemnými příbuzenskými a přátelskými vztahy.
První sklárnou, jež v této širší oblasti vznikla, byla sklárna na panství Čestín (dnes Stará Huť), která byla založena někdy mezi léty 1673-1680, nejspíš někdy ke konci tohoto období. Tuto sklárnu založil skelmistr Johann Prunner a po něm je zde k roku 1690 zmiňován jako skelmistr Johann Kaufmann. Kaufmann ale toho roku 1690 ze sklárny uprchl a založil novou huť na statku Božejově u Kamenice nad Lipou, na které je zmiňován k roku 1698 Tobias Kaufmann, zřejmě jeho syn.2) U těchto dvou prvních skelmistrů se můžeme o původu zatím jen dohadovat a o charakteru jejich činnosti na zmíněných sklárnách nejsou informace.3)
Další skelmistr, který přišel do Staré Huti, již pocházel z rodiny, která byla pro vývoj sklářství na Vysočině a v Posázaví jednou z rozhodujících. Byl to v 90. letech 17. století Tobiáš Samuel Adler, který se v roce 1665 narodil skláři Martinu Adlerovi a jeho ženě Susanně rozené Hofmannové na sklárně v Saggraben (také Sagpergen), která je jihozápadně od Zwettlu v Dolních Rakousích. Tento Martin Adler byl synem Christopha Adlera, který pracoval před příchodem do Rakous na sklárně ve Fryšavě pod Žákovou horou na Žďársku.4) Někdy před rokem 1674 přešel sklář Martin Adler na sklárnu Leopoldsdorf u města Litschau v Dolním Rakousku, kde působil nejméně do roku 1683.5) Zdá se, že Adlerové byli již při svém příchodu do regionu znalí nových výrobních postupů v českém sklářství. Minimálně u jednoho z nich Godfrieda je možné doložit jeho působení v místech, kde tato znalost v 90. letech 17. století již nepochybně byla – na sklárnách na česko-rakouském pomezí u rakouského Litschau.6) A pokud bychom chtěli trochu spekulovat o přenosu nových technologických postupů, tak právě zde se mohl setkat s Johannem Absolonem Gattermayerem, který zde měl pravděpodobně příbuzné (srv. níže).
Nejstarší Martinův syn Tobiáš Samuel Adler přišel do Čech asi nejprve sám a až později se k němu připojili jeho tři mladší bratři – Gottfried, Johannes a Lorenz. Nepochybně nebyli sami, přišli s nimi i další mladí skláři, kteří pocházeli z různých rakouských skláren.7) O příchodu a pohybech Tobiáše Samuela Adlera a jeho bratrů v Čechách máme jen kusé zprávy. Tobiáš Samuel měl být činný před rokem 1694 na sklárně poblíž Doks (Bělá) a k roku 1694 je uveden v matrice Zruče nad Sázavou.8) Způsob zápisu by svědčil spíše pro to, že zde byl činný jako sklář, ale od poloviny 90. let 17. století již vedl další sklárnu na panství Čestín – Marienthal „nějaký Adler“, což by pravděpodobně mohl být právě nejstarší z bratrů Adlerových Tobiáš Samuel.9) A Tobiáš Samuel Adler je důležitý i pro vývoj sklářství na Pacovsku, protože jde o otce pozdějšího provozovatele sklárny v Jelenově – Franze Antona Adlera. Tobiáš Samuel Adler, jeho bratři a jejich potomci byli později činní na řadě skláren v Čechách.
Ze skláren z okolí Zwetllu, tentokrát z Gföhlu přišli do Posázaví i další bratři, jejichž rodinná historie souvisí úzce se sklárnami na Pacovsku. Byli to bratři Eisnerové – Johann (Hans) Jakob, Thomas, Mathias a Lorenz, kteří přišli kolem roku 1670 na západní Šumavu na sklárnu v rychtě Svaté Anny v Královském Hvozdu (dnes Javorná). Pro vývoj skláren na západní Vysočině jsou z nich zajímaví dva. Jako první přišel do Posázaví na sklárnu Marienthal na panství Čestín Lorenz Eisner, který předtím pracoval několik let na sklárně u Svaté Anny a později přešel na sklárnu v Borové, kde pracovali francouzští odborníci, a zde se mohl přiučit nějakým novinkám. Poté pracoval na sklárně u Rožmitálu pod Třemšínem. Na konci 17. století se pak objevuje na panství Čestín na sklárně Marienthal a kde v roce 1707 zde zakládá novou sklárnu Morány. Tuto sklárnu po něm převzal jeho syn Lorenz, zatímco další syn Wenzel Franz působil asi od 1717 na Salačově Lhotě.10)
Dalším členem rodiny, který přišel na Pacovsko mladší syn Lorenzova bratra Johanna Jakoba (1651-1705). Johann (Hans) Jakob Eisner se oženil po příchodu z Rakous s dcerou tehdejší skelmistra od Svaté Anny Hanse Preisslera Annou Marii (1655-po 1694) a převzal v roce 1682 po smrti svého tchána vedení jeho hutě. Na sklárně u Svaté Anny se také v roce 1683 narodil jeho syn Christian Anton Eisner (1683-1752), pozdější zakladatel sklárny ve Stattenbrunnu. Rovněž Eisnerové byli nepochybně obeznámeni s novými technologiemi, protože sklárna u Svaté Anny byla nadevší pochybnost jedním z míst, odkud se nové znalosti šířily.11)
Třetí sklářskou rodinou, která načas spojila své osudy s Pacovskem a byla původem z Dolních Rakous, byli Gattermayeové.12) Jako první z nich přišel do Čech jako mladý sklář pravděpodobně z některé sklárny v Dolních Rakousích Johann Absolon Gattermayer, který podobně jako Adlerové a Eisnerové znal tajemství výroby českého křišťálu (podrobněji o jeho osudech viz níže). Do Posázaví přichází ale poměrně pozdě v létě roku 1713, ale během následujících let zde zakládá řadu skláren, které později vedou jeho synové.
Všechny tři rodiny Adlerové, Eisnerové i Gattermayerové byly spojeni nejen společnými osudy, ale i rodinnými vazbami.13) Členové rodin si chodili vzájemně za kmotry, svědčili si při svatbách apod. Jakýmsi pomyslným vyvrcholením vzájemných příbuzenských vztahů byly svatby, které se odehrály 3. února roku 1721 v kostele v Ratajích nad Sázavou. Toho dne se zde nejprve Anton Franz Adler, syn Tobiáše Samuela a skelmistr na sklárně u Nespeřic oženil s Annou Margarethou, dcerou Johanna Absolona Gattermayera, tehdy skelmistra na sklárně u Ostašova. O chvíli později se oženil Johann Friedrich Adler z nespeřických hutí s Evou Terezií, další dcerou Johanna Absolona Gattermayera.14) A hosty na svatbě byli nepochybně i členové rodiny Eisnerů. O dobrých vztazích mezi rodinami svědčí další zápis z ratajské matriky, tentokrát z 24. června 1722, kdy zde byla křtěna první dcera Antona Franze Adlera a jeho ženy Anny Margarethy Elisabetha a kmotrou jí byla Elisabetha Eisnerová, manželka Lorenze Eisnera, sklemistra ze sklárny Morány, který byl rovněž u křtu přítomen jako svědek.15) A podobných příkladů bychom mezi všemi příslušníky rodiny našli desítky. A tak jen jeden další za všechny. Křest syna Christiana Antona Eisnera a jeho ženy Dorothey, ke kterému došlo v kostele v Pravoníně dne 12. dubna 1722. Tehdy byl pokřtěn chlapec Joannes Ignatz, který se měl v budoucnu stát nejslavnějším z rodiny Eisnerů. Jeho kmotrem byl hrabě Johannes Ignatz Milessimo a svědkem křtu byli mimo jiné Johann Absolon Gattermayer „vitreatory ex Rattage Dominy“ (tedy „sklářský mistr z panství Rataje“) a Ludmila Adlerová, manželka Franze Adlera, tehdy nájemce sklárny v Těchobuzi.16)
Ale do oblasti západní Vysočiny přišli v prvním desetiletí 18. století i další skelmistři, kteří byli na špici technologického vývoje té doby. Asi nejlépe zvládal nové postupy Valentin Anton Müller (1680-1720), syn vynálezce českého křišťálu Michaela Müllera (1630-1709) z Helmbašské sklárny na Vimpersku, který se sám učil také v italských sklárnách.17) Valentin Anton si pronajal zřejmě těsně po odchodu Tobiase Kaufmanna (viz výše) v roce 1703 sklárnu na statku v Božejově (později součást panství Kamenice nad Lipou) a začal zde samostatně podnikat, zatímco jeho otec vedl dále Helmbašskou sklárnu na Vimpersku. Když na počátku roku 1709 zemřel Michael Müller, tak se jeho syn staral o obě od sebe poměrně vzdálené sklárny.18) Přednost dával ale nepochybně sklárně v Božejově, která tehdy podle dochovaných dokumentů vyráběla sice o něco horší duté sklo než sklárna na Vimpersku (to bylo dáno pravděpodobně charakterem v místě dostupných surovin), ale obchodníci sem jezdili raději, protože je v okolí dalších 12 skláren, kde mohli zakoupit, co potřebovali.19) To, že část Posázaví a západní Vysočina byly v 1. polovině 18. století významným centrem sklářské prvovýroby a že byly provázány se severními Čechami, dokládá mimo jiné ujednání pevných o cenách mezi obchodníky a skelmistry domluvené v lednu 1739 v Čechticích.20)
Právě sklárna v Božejově nám může sloužit jako modelový příklad charakteru produkce tehdejších skláren v regionu, neboť jako u jediné z nich se dochovaly podrobnější popisy produkce a také zde byly prováděny archeologické výzkumy.21) S ohledem na zájmy kupců, kteří do kraje na sklárny přijížděli, můžeme předpokládát, že podobný výrobní program měly i ostatní sklárny a jsou zde i další analogie například ze Šumavy. Tehdy byl nejběžnější smíšený výrobní program dutého skla, plochého (okenního) skla a pateříků. Jedinou výjimkou byly specializované tabulové sklárny, ty ale nejsou na západní Vysočině a v Posázaví výslovně doloženy. Sklárna v Božejově byla tak napojena nepochybně na aktuální trendy českého sklářství. Její činnost ale netrvala dlouho, po tragické smrti Valentina Antona Müllera v roce 1720 přešla pravděpodobně do správy statku.22) S ohledem na způsob jejího konce a následující potíže müllerovských skláren lze předpokládat, že se mnozí zdejší skláři alespoň zčásti rozptýlili po okolních sklárnách a spolu s nimi se přesunovaly i jejich znalosti a zkušenosti z výroby českého křišťálu.23)
Další sklárnou západní Vysočiny, která vykazuje vazby na znalost nových postupů v českém sklářství je Lidmaňská sklárna u Eustachů na panství Černovice, kterou založil v roce 1709 Wilhelm A. Kreiner. Skelmistr Kreiner byl v letech 1701-1707 činný jako správce sklárny v Pohoří na Šumavě, kterou vedl za svého švagra Ferdinanda Haura, skelmistra z Horní Plané na česko-rakouském pomezí. I na této sklárny byly známy nové výrobní postupy a právě Kreinerovy bylo dokonce dvakrát nabídnuto, aby zakládal sklárny ve Štýrsku a později v Chorvatsku. Lidmaňská sklárna pracovala nejméně do roku 1722.37)
Odkazy a poznámky:
1)
Adler, Jiří: Sklárny v okolí Černovic, In Jihočeský sborník historický 59/1980,s. 59-60 (dále jen Adler 1980)
2)
Tobiáš Kaufmann pocházel patrně také z Rakouska, zde jsou příslušníci rodiny Kaufmannů doloženi například na sklárnách u Schläglu (kolem 1714) nebo později na sklárně v Pohoří na Šumavě na česko-rakouském pomezí (40. léta 18. století.).
Mareš, František: České sklo, Praha 1893, s. 119 (dále jen Mareš 1893)
Winkelbauer, Thomas: Studien zur Geschichte der Wald- und Mühlviertel Glashütten, ihrer Glasmeister und Arbeiter im 17. und 18. Jahrhundert. Staatsprüfungsarbeit am Institut für österreichische Geschichtsforschung. Wien 1986, s. 258 (dále jen Winkelbauer 1986)
3)
Lněničková, Jitka: Sklářská výroba na panství Kácov-Čestín, In Sklář a keramik 53/2003, s. 256-259, s. 257 (dále jen Lněničková 2003)
4)
Otec Tobiáše Samuela Martin Adler pracoval údajně před příchodem do Dolních Rakous na sklárně ve Fryšavě (okres Žďár nad Sázavou), srv. Adler, Jiří: Posázavské skelmistrovské rody, In Acta genealogica et heraldica / Listy genealogické a heraldické společnosti, 1975, s. 12-18, s. 13 (dále jen Adler 1975)
5)
Schubert, Monika: Das Glasmachergeschlecht Adler – erste Nachweise und ihre Verbreitung in Böhmen, In Pressglass-Korrespondenz 2013 – 4/16, s. 1-22, s. 3 (dále jen Schubert 2013)
Monika Schubert uvádí jako místo narození Leopoldschlag.
6)
Traungsbuch, fara Litschau – diecese St. Pölten 1689-1769, fol. 31 – 17. 11. 1697 sňatek Godefrieda Adlera, syna Martina Adlera a Susanne, t. č. „in officina vitraria“ s Katharinou Katzenbeisserovou z Hörmanns – v této oblasti působil jako skelmistr Laurentius Gattermayer, pravděpodobně otec nebo bratr Johanna Absolona Gattermayera.
7)
Adler, Jiří: Sklárny na Příbramsku, In Vlastivědný sborník Podbrdska 8-9/1974-1975, s. 111-116, s. 112
8)
Tehdy byl 11. 11. 1694 přítomen u křtu syna Jana Maštalíře z Čestína. Kmotrem dítěte byl „Johann Wesely, Hutnik“ a svědkem mj. „Tobias Adler, tež z Huty“
Matrika Zruč nad Sázavou 1675-1729, SN 40
Adler 1975: 13
9)
Lněničková 2003: 257
Schubert 2013: 4-6
10)
Ještě v únoru 1719 je „Wentz Eysner von Moran“ uváděn v pravonínské matrice jako svědek u křtu (MP 1709-1784: SN 18)
Lněničková 2003: 257
Sbírka genealogická Dobřenského, Národní archiv Praha
Genealogie einer Linie der Familie Eyßner (Eißner) – Eisenstein. Wien 1934 (dále jen Genealogie Eisner 1934)
11)
Lněničková 2011: 14-17
12)
Sbírka papírových listin, Archiv hl. města Prahy, inv.č. IV-9382a-b, IV-14217b
matriky Litschau, diecese St. Pölten –, Taufbuch Litschau 1651-1703, Taufbuch Litschau 1672-1724Trauungsbuch Litschau1689-1769, Sterbebuch Litschau 1708-1780
13)
Bohužel bližší vazby rodin, které pocházely ze skláren v okolí rakouského Gföhlu, není možné dnes již zjistit, protože matriky Gföhlu z konce 17. a počátku 18. století shořely při požáru fary v roce 1820. Jsme tak odkázaní jen na zjištění z míst, kde se členové rodin později pohybovali.
14)
Matrika Rataje nad Sázavou 1671-1728, SN 130
15)
Matrika Rataje nad Sázavou 1701-1743, SN 72
16)
MP 1709-1737: SN 22
17)
Lněničková 2011: 39-43
18)
Mareš 1893: 92-95
19)
Zde se Müller na jednom místě zmiňuje o 12 hutích, kam směřují obchodníci, na jiném místě pak hovoří o 16 sklenných a pateříkových hutích, z toho bychom mohli usoudit, že zde bylo kolem roku 1714 v oblasti 12 hutí, které dělaly duté a tabulové sklo a 4 sklárny byly specializované pouze na výrobu pateříků. Pateříky byly korálky, které se používaly hlavně pro zhotovování růženců a pro jejich výrobu nebyly zapotřebí velké sklářské hutě doplněné například chladícími, roztahovacími pecemi a dalšími provozy.
Mareš 1893: 93
20)
Mareš1893: 139, 229-230
Bohužel se dochovala jen zmínka o tomto ujednání v pramenu z roku 1744, takže nevíme, kteří skelmistři a kteří obchodníci jej podepsali, můžeme ale předpokládat, že to byli zejména příslušníci rodin Adlerů, Eisnerů a Gattermayerů.
21)
Fröhlich, Jiří: Zaniklá barokní sklárna u Božejova, In Muzejní a vlastivědná práce 45/2007, č. 3-4, s. 222
Petr Hrubý – Petr Hejhal – Karel Kašák – Karel Malý – Jiří Valkony: The deserted Baroque glassworks in the cadastral territory of Nová Ves near Božejov (the district of Pelhřimov) – Zaniklá barokní sklářská huť na katastru Nové Vsi u Božejova (okres Pelhřimov) – Die aufgelassene Glashütte im Gemeindekataster von Nová Ves bei Božejov (Kr. Pelhřimov), sborník Studies in Post-Medieval Archaeology 3/2009, s. 479-500
22)
Valentin Müller pravděpodobně nevedl božejovskou sklárnu od roku 1709, kdy zemřel Michael Müller a on musel převzít správu Helmbašské huti, sám. Zdá se, že zdejší provoz vedl „Wastl Graff“, který je v čenovické matrice nejméně v letech 1712-1713 opakovaně uváděn jako „klosmistr bozzejowsky“ či „klosmistr z Bozejowa“.
Matrika Černovice 1647-1741, SN 202, SN 207
23)
Mareš 1893: 91-94