Sklo na vysočině

LAZAR PICK A SYNOVÉ

Alena Jindrová

Proces industrializace neprobíhal na území naší země rovnoměrně. Na Českomoravské vrchovině probíhala pozvolně, i zde však vykazuje podobné znaky jako v jiných oblastech Čech a Moravy. Jedním z těchto znaků je to, že střediska protoindustrializace se ve značném množství příkladů nekryla se středisky industrializace a že velmi podstatný význam na industriální tvář země měla stavba železnice. Nicméně z hlediska historického vývoje je potřebné zachytit i vývoj před polovinou 19. století, kdy již začal být feudalismus překonáván investicemi do průmyslových odvětví, zhodnocováním kapitálů a podnikavostí nové hospodářské elity. Mezi takovou elitu patřila bezesporu kolem poloviny 19. století na Českomoravské vrchovině rodina Lazara Picka z Habrů.[1]

Vznik a rozvoj firmy Lazar Pick a synové náleží do období první poloviny 19. století. Firma měla své sídlo v Habrech, avšak její působnost byla mnohem širší a překročila i hranice dnešního okresu Havlíčkův Brod. Hlavním předmětem podnikání bylo sklářství a prodej lihovin s přesahem do dalších odvětví.

Lazar Pick, zakladatel haberského klanu podnikatelů, se nenarodil v Habrech, ale zřejmě na střítežském panství okolo poloviny 18. století. Na daném panství totiž obdržel v roce 1789 povolení k sňatku a tím také tzv. familiantské místo.[2] Podle sčítání židovského obyvatelstva v roce 1793 je Lazar Pick uveden již jako nájemce vinopalny v Habrech, s poznámkou, že má domovskou příslušnost na panství Štoky.[3] Na panství Střítež je ve stejném roce zaznamenána v Petrkově Katharina Pikin, jejíž prvorozený syn Lazar se oženil do Habrů. Zřejmě nebudeme daleko od pravdy, pokud ztotožníme tuto osobu s matkou Lazara Picka, s tím, že jako nejpravděpodobnější místo narození uvedeme Petrkov. Napovídá tomu i povolání Kathariny Pikin, jež provozuje v Petrkově vinopalnu.[4] Matriky narozených nejsou pro dané období pro Petrkov dochovány,[5] což bohužel platí i pro matriky sňatků k roku 1789 a matriky zemřelých pro Habry. Den úmrtí je zároveň jediné přesné datum v životě Lazara Picka, které se nám dochovalo. Je jím 26. říjen 1846.[6] V publikaci o dějinách Habrů je poznamenáno, že je na haberském židovském hřbitově dochován náhrobek Lazara Picka s německým nápisem[7], s největší pravděpodobností je však tento náhrobek v současné době nečitelný či poničený, neboť se mi ho nepodařilo dohledat. Lazar Pick si tedy brzo po svém sňatku pronajímá od haberské vrchnosti, což byli na přelomu 18. a 19. století hrabata z Pötting-Persingu, vrchnostenskou vinopalnu.[8] V prvé fázi se Lazar Pick soustředil na podnikání v této oblasti. Vinopalnictví patřilo mezi tradiční obory, které si židé často od vrchnosti pronajímali a bylo provázáno s dalšími hospodářskými odvětvími, zejména s řeznictvím, výrobou potaše a s vyděláváním koží.[9] U Lazara Picka máme doloženo vedle vinopalny provozování řeznictví.[10] Vinopalna v Habrech měla zřejmě zajištěný dobrý odbyt, neboť již na počátku 19. století patřil Lazar Pick beze sporu k movitějším občanům městečka. Z roku 1808 je např. dochována smlouva mezi ním a Václavem Engelbertem, který se kvůli svému dluhu 5 000 zlatých Lazaru Pickovi zavázal pronajmout na 12 let dům čp. 92 v Habrech.[11] Vinopalna byla umístěna ve vrchnostenském domě čp. 94 (parcela č. 132). Dnes vinopalna již nestojí, místo ní se nyní nachází dům čp. 384 ulice Za Školou.[12] Kromě lihoviny začali Pickové vyrábět tehdy oblíbenou rosolku a likéry, tedy alkohol obohacený o cukr, a podařilo se jim získat pro podnik zemské tovární oprávnění. Továrna nesla od té doby oficiální název c. a. k. továrna na rosolku a likéry se zemským oprávněním resp. v němčině k. und k. landesbefügte Rosoglio und Liguerfabrik.[13] Díky rozšíření výroby továrny na rosolku a v souvislosti s konjukturou výroby skla zhruba od přelomu 20. a 30. let 19. století[14] se naskytla Pickům příležitost rozšířit své ekonomické aktivity o prodej potaše. Přísun dostatečného množství kvalitní potaše byl pro sklárny zcela zásadní a vztah mezi skelmistrem, případně majitelem hutě, a prodejcem potaše byl pro chod hutí klíčový. Lazar Pick a potažmo jeho dva synové, kteří se přibližně ve 20. letech 19. století zapojují do podnikání svého otce, této devízy využili a na základě závazků díky dodávkám potaše začali rozšiřovat svůj vliv na celý sklářský průmysl v Posázaví a okolí.

První doklad o širší aktivitě firmy Lazar Picka na poli sklářství máme doloženou v knize Paměti babičky Kavalírové.[15] Jednalo se o sklárnu v Ostředku, kterou nechal zřídit majitel statku Alois Zubatý. Povolení ke zřízení hutě dostal Alois Zubatý v roce 1828, v roce 1829 byla huť otevřena, prvními nájemci sklárny byli bratranec Antonie Kavalírové Franz Adler a Jan Růžička. Již rok poté však postoupili sklárnu firmě Lazar Pick a synové. Dle vzpomínek Antonie Kavalírové navedli jejího muže Františka Kavalíra skláři „Bucl“ a „Tenk“ z Chotěboře[16], aby si s nimi huť od Picků pronajal. Tři skláři začali pracovat v Ostředku v červnu 1830. „Židům se platilo každej tejden, dyž se pracovalo, 20 zlatých stříbra.“[17] Navíc byli skláři nuceni od Picků odebírat potaš a platit jim další provize: „z každého centu si počítali vejdělku 2 zlatý stříbra. Ty s…. nepřišli skrátka, jen hledět nahnat sobě do pytlíka a paktýři ať se starají a dřou.“[18] Antonie Kavalírová velmi sugestivně líčí, jaké krušné začátky se svým mužem zažila. Díky pilné práci byl však jako jediný z trojice sklářů schopen si i při odváděných provizích vydělat postupně dostatečné množství peněz. Zůstal nakonec v Ostředku jediným skelmistrem, Butzel a Denk odešli, respektive byli nuceni odejít na nátlak Picků.[19] Již v roce 1835 měl František Kavalír našetřen dostatečný kapitál a zakoupil mlýn v Sázavě, kde nechal postavit vlastní huť, provozovanou od roku 1837. Na vysvěcení huti se přijeli podívat ve slavnostní náladě i Pickové.[20] Jistě však nepřijeli jenom kvůli potěšení ze slavnosti. Tlačili na Františka Kavalíra, aby provozoval zároveň se svojí sklárnou i sklárnu v Ostředku a zároveň aby s nimi uzavřel smlouvu na dodávku potaše, což se jim částečně podařilo. Ještě tři roky pracoval František Kavalír v Sázavě i v Ostředku zároveň. Po třech letech opět naléhali, aby pokračoval František Kavalír i nadále, ale další smlouvu s nimi ani přes veškerý nátlak neuzavřel. Co se týče dodávek potaše, byli Pickové úspěšnější. První smlouva na dodávku potaše do Sázavy byla uzavřena na deset let.[21] Po vypršení smlouvy předložili Pickové Františku Kavalírovi další smlouvu na deset let, ten to však odmítl podepsat. Pickové to však tentokrát nenechali jen tak a s Kavalírem se dlouhá léta soudili.[22] Antonie Kavalírová nenechala na Pickách nit suchou: „Ach ty židi, to sou filuti – mněl by je tak každej znát jako já. Ty ukrátili memu Múžovi živobytí.“[23] Nakonec se však Františku Kavalírovi podařilo se od Picků osamostatnit a zbavit se veškerých závazků, které ho k nim pojily. Babička Kavalírová i přes své ostře vyhraněné názory a osobitý způsob vyjadřování zcela přesně vystihla podstatu podnikání obchodního domu Lazar Pick a synové. Vrchnost, která v drtivé většině případů v tomto období vlastnila v našem regionu sklářské hutě, požadovala po nájemci zaplacení kauce, aby měla jistotu, že daný skelmistr na huti zůstane do té doby, než se náklady na huť vrchnosti vrátí nebo ještě lépe několikanásobně zhodnotí. Ne každý měl však potřebný kapitál pro zaplacení kauce a pro nákup potřebné potaše pro rozjezd podnikání. Počáteční kapitál naopak měli k dispozici Pickové. Jak vidíme na příkladu Františka Kavalíra, v době dobrého odbytu skla se leckomu vyplatilo riziko dvojího závazku (vůči vrchnosti a vůči Pickům) podstoupit.

Ve stejné době jako sklárnu v Ostředku měli Pickové pronajatu sklárnu v Rouštanech u Pohledu. K této sklárně se nám bohužel nedochoval žádný podstatný archivní materiál a zprávy o fungování této huti jsou stále jen velmi kusé.[24] O počátcích huti nejlépe vypovídají opět Paměti babičky Kavalírové. Antonie Kavalírová se seznámila se svým mužem Františkem Kavalírem na huti v Chotěbuzi. Po čase se manželé odstěhovali do Pohledu[25], kde postavil huť švagr otce Antonie Kavalírové Vincenc Neymayer. Ten si povolal k sobě Františka Kavalíra jako staršího tovaryše, avšak po třech letech zkrachoval.[26] V době, kdy pracoval František Kavalír v Ostředku, měli již sklárnu v Rouštanech pronajatou Pickové.[27] Pronájem firmou Lazar Pick a synové je doložen ještě v letech 1844-1847.[28] Pickové tedy s největší pravděpodobností drželi tuto huť téměř po celou dobu její existence, její zánik je datován rokem 1848.[29]

Další sklárnou, kde se obchodní dům Lazar Pick a synové uplatnil, byla Lubná u Poličky. Majitel velkostatku Litomyšl hrabě Antonín Valdštejn potřeboval zpeněžit dříví z lubenských lesů, které snad zasáhla v roce 1830 velká vichřice.[30] V roce 1835 uzavřel hrabě Antonín Valdštejn smlouvu s obchodním domem Lazar Pick a synové o zřízení sklářské hutě. K poctě hraběnky Kajetánky Valdštejnové byla huť pojmenována Kajetánčina. Pickové měli zaplatit Valdštejnovi kauci 3000, resp. 3500 zlatých.[31] Smlouva stanovuje, že má být okamžitě přikročeno ke stavbě huti, kterou má získat firma Lazar Pick a synové do dvacetiletého nájmu. Dále je firma zavázána odebírat od Valdštejna dříví za stanovenou cenu a v určeném množství za rok, další nařízení se týkají úprav pozemků, odběru piva a písku.[32] Archivní materiály o provozu huti jsou dochovány velmi fragmentárně a její fungování tak lze charakterizovat spíše jen z druhotných pramenů.[33]

Během 30. a 40. let dosáhlo podnikání firmy vrcholu. V roce 1831 je stvrzen oficiální název firmy Lazar Pick a synové – obchodní společnost v Habrech.[34] Hlavní slovo ve firmě mají vedle otce zakladatele jeho dva synové Moises a Heinrich.[35] Moises Pick měl na starosti vedení c. a .k. továrny na rosolku a likéry a pronájmy skláren[36], Heinrich se zabýval především obchodováním. V pramenech jsou doloženy jeho obchodní cesty do zahraničí především ve 40. letech 19. století, nejčastěji do Německa. Ze záznamu v jeho cestovním pase se nám dochoval i popis jeho osoby: „střední postavy, silně podsaditý, plný kulatý obličej, kaštanově hnědé vlasy, hnědé oči. Zvláštní znamení: nosí paruku.“[37] Nevíme, zda se jednalo pouze o vývoz skleněných výrobků nebo i o prodej rosolky. Prodej skla zprostředkovaný firmou Lazar Pick a synové máme doložený z několika dokumentů, mj. např. též z potvrzení o předání faktury Charlesi Ahrenfeldtovi za dodání 16 beden sklářského zboží v listopadu 1842.[38]

Ve 40. letech měli Pickové určitě v pronájmu sklárny v Pohledu – resp. v Rouštanech, Tasice (1844 – až do roku 1860)[39], Pavlov (Svatojánské hutě, 1845-1852)[40], Ostrov (1846-1857)[41] a Jilem (Huť svatého Josefa, 1844-1850). K pronájmům se dostávali skrze své kontakty na skláře a vrchnost. Nejednalo se pouze o pronájmy rozjíždějících se skláren, ale i o sklárny, které byly v provozu a kde se např. dosavadní nájemce dostal do finančních potíží, případně nebyla s jeho prací vrchnost spokojena. Pickové také zřejmě sledovali, kdy vyprší jakému nájemci ve sklárně smlouva. Z roku 1833 máme např. doloženu žádost firmy Lazar Pick a synové o podání informací ke sklárně v Herálci na rychmburském panství, které má vypršet nájem v roce 1833. Firma by se ráda o sklárnu ucházela. Prozatím jim však byla dána zdrženlivá odpověď, že nejsou známy okolnosti, za jakých bude další konkurz na nájem sklárny vypsán.[42]

V Státním oblastním archivu v Zámrsku je dochován ucelený soubor dokumentů ke sklárně v Jilmu, na kterém lze podrobně demonstrovat roli Picků v rozvoji skláren kolem poloviny 19. století.[43] Sklárna v Jilmu byla založena v letech 1817-1818. V roce 1818 dostala chotěbořská vrchnost resp. svobodný pán Josef Vančura, od gubernia povolení ke zřízení huti.[44] V roce 1818 byla sklárna vystavena a uvedena do provozu. První nájemní smlouvu dostal Michal Adler, t. č. skelmistr v Loukově. Již v roce 1819 podává stížnost na uzavřené dohody, nelíbí se mu ceny dříví vzhledem k nižšímu odbytu skla. Žádá proto o změnu smlouvy v tom smyslu, aby byla huť nucena odebírat jen takové množství dřeva, kolik bude aktuálně potřeba podle výše prodeje sklářských výrobků.[45] Nová nájemní smlouva byla předána Michalu Adlerovi v roce 1820[46], týž však již rok poté umírá.[47] Hlavní postavou ve vedení hutě se od této doby, resp. od roku 1822, stává účetní Anton Mareš.[48] Z roku 1825 máme poprvé doloženou dodávku potaše od firmy Lazar Pick a synové.[49] V roce 1827 zemřel Josef Joachim svobodný pán Vančura a správu panství za nezletilé dědice převzali prozatím opatrovníci.[50] Za sklárnu vyjednával nejprve Josef Hanuš Vančura, poté baronka Marie Vančurová a z Brachfeldu, rozená La Motte. Na sklárně nebyl uhrazen poměrně vysoký dluh 13 598 zlatých firmě Lazar Pick a synové.[51] Respektive se původně jednalo o dluh 17 100 zlatých. Za potaš 16 748 zl., za arsenik 224 zl., za maso 89 zl., za starou měď 38 zl. Z dluhu bylo zaplaceno 3 501 zl. Zbývající dluh 13 598 zl. měl být zaplacen v několika splátkách do března roku 1832.[52] Dluh měl být hrazen postupně z aktivní bilance sklárny, z příjmů panství a z výnosů pražských domů v majetku vrchnosti.[53] Splácení pohledávek firmě Lazar Pick a synové jsou zaznamenány ještě v druhé polovině 30. let 19. století, zároveň je táž firma i nadále uváděna jako dodavatel potaše a ve stejné době žádá o přenechávání zásob použité mědi a kobaltu ze sklárny.[54] Na sklárnu byla vypsána v roce 1830 nová nájemní smlouva, nájemcem se stal Anton Mareš. Smlouva byla podepsána na šest let od 1. ledna 1831 do prosince 1836.[55] Roční pachtovné bylo 1840 zl. konvenční měny, vrchnost se zavázala dodávat za smluvenou cenu pro sklárnu dřevo z vlastních revírů – nemojovského, vepříkovského a jilemského. Vrchním tovaryšem byl Tomáš Eisner. Od roku 1830 jsou dochovány zprávy o odběru potaše a upomínky na zaplacení, neboť baronka Vančurová se s platbami často opozdila. K dlužným částkám pak byl po opakovaných výzvách na zaplacení připočítáván úrok.[56] Po vypršení první smlouvy byl Antonu Marešovi nájem dvakrát prodloužen do roku 1843. Po tomto roce převzala sklárnu firma Lazar Pick a synové, tentokrát od nové vrchnosti Jana Josefa svobodného pána Dobřenského z Dobřenic.[57] Smlouva byla vyjednána na 6 let a 8 měsíců, od 1. května 1844 do konce prosince 1850. Nájem se týkal celého komplexu s obytnými a hospodářskými budovami, se stupníkem, poli, loukami a stájemi s dobytkem, jež náležely k hospodářství sklárny. Smlouva dále upravuje množství dřeva, jehož dodávky vrchnost zajistí ze svých revírů, a další náležitosti, podobně jako v předešlých smlouvách, týkající se odběru kořalky, piva či lovu a rybolovu na vrchnostenských pozemcích. Skelmistrem se stal Ignác Jejkal.[58] Po vypršení smlouvy se Pickové o sklárnu nadále neucházeli. V říjnu 1851 předala firma Janu Dobřenskému z Dobřenic sklárnu i s inventářem a sklárna ukončila provoz. Některé části inventáře si firma Lazar Pick za 259 zl. ponechala.[59]

Po polovině 19. století aktivity firmy Lazar Pick a synové ustávají, nejprve na poli pronajímaní skláren a pak i v dalších oblastech podnikání. Odchod této firmy z výsluní hospodářské špičky našeho regionu byl způsoben jednak transformací ekonomiky kolem poloviny 19. století a jednak pokroky na poli průmyslu. Ve sklářství, stejně jako v ostatních důležitých odvětvích českého průmyslu, byly uplatněny nové vynálezy a technologie. Ve sklářství se jednalo především o nahrazení palivového dříví za uhlí a výrobu potaše z melasy namísto z popele.[60] Nově tedy byly zvýhodněny sklárny, které byly v blízkosti ložisek uhlí a anebo v blízkosti železnice.[61] Industriální tvář Českomoravské vysočiny se velmi radikálně proměnila, šlechtický velkostatek přestal být rozhodujícím faktorem v ekonomickém pokroku. I tento fakt byl pro osud firmy Lazar Pick a synové určující. Paradoxně tak tento podnik nebyl schopen obstát v době, kdy se stali jeho hlavní představitelé rovnoprávnými občany.

Pickové museli totiž jako Židé překonávat až do roku 1848 omezení, která nebyla kladena ostatním občanům katolického vyznání. Zároveň je nepopiratelné, že z některých překážek dokázali Pickové učinit pozitivum pro své hospodářské aktivity. Židé museli vykonávat své povolání mimo cechovní organizaci a byli značně omezováni v získávání nemovitých majetků.[62] Byli zato často využíváni na šlechtických velkostatcích jako pachtýři vinopalen, koželužen a drasláren. Vrchnosti platili nejen nájem, ale i poplatek za ochranu tzv. Schutzgeld. Výjimkou nebyli ani Pickové, u nichž máme již na konci 20. let 19. století doloženo, že byli z celé haberské židovské obce největšími plátci Schutzgeldu.[63] Pickové byli členy haberské židovské obce, na jejímž životě se velmi aktivně podíleli nejen jako plátci daní. Před rokem 1848 ani neměli jinou možnost. Jako nejbohatší členové židovské obce měli též rozhodující vliv na její chod. Heinrich Pick, bratr Lazar Picka vykonával ve 30. letech funkci starosty židovské náboženské obce, Lazar Pick a Moises Pick byli členové předsednictva obce. Moises Pick, syn Lazara Picka, byl v roce 1832 jmenován do Reprezentace venkovských židů, organizace zaštiťující zájmy židů v Čechách mimo Prahu.[64] Ani vysoké postavení Picků v rámci židovské náboženské obce je však nedokázalo ochránit před platností tehdejšího zákona. Největším omezením pro podnikání Picků byl familiantský zákon, který omezoval počet židů v Čechách a na Moravě a nařizoval, že rodinu smí zakládat v daném místě pouze nejstarší syn. Pokud chtěl další člen rodiny založit ve stejné obci rodinu, musel doufat v uvolnění familiantského místa z důvodu úmrtí či odstěhování jiné rodiny. O uvolněné familiantské místo pak většinou žádalo více uchazečů. Pickové měli v takovém případě výhodu, že si mohli dovolit zaplatit za místo větší finanční obnos, což ovšem nebylo jedinou podmínkou. Na zřetel bylo bráno též postavení rodiny a její přínos pro společnost, dobročinnost a dobré jméno žadatele. Ač by se z pamětí babičky Kavalírové mohlo zdát, že Pickové vystupovali jako draví kapitalisté bez skrupulí, není tomu tak docela. Samozřejmostí v rodině byla podpora chudých a příspěvky na charitativní účely, které byly uváděny do dobrozdání k žádosti o familiantské místo. Důkazem toho, že se jednalo o pravdivé tvrzení je např. smlouva o založení nadace po smrti Lazara Picka, kdy byl z jeho odkazu založen v Habrech fond pro chudé studující na haberské židovské škole.[65] Moises Pick musel tedy pro svého syna žádat opakovaně o udělení povolení k sňatku, kterým bylo udělováno familiantské číslo. Leopold Pick si měl vzít za ženu Franzisku Winternitz z Josefova (Praha).[66] Ve stejné době uzavřel Moises Pick se svým synem Leopoldem (nar. 1818) smlouvu o podílu na firmě (viz příloha č. 1), proto pro něj bylo udělení konsenzu k sňatku tak důležité. Ani přes vysoké postavení však nebylo familiantské místo Leopoldovi zaručeno, hlavní námitkou úřadů byl fakt, že je ještě dosud naživu Lazar Pick a že by tedy měla rodina familiantské místo již ve třetí generaci, což se na základě zákona, resp. tzv. Judenpatentu, neuděluje.[67] Udělení konsenzu se oddalovalo a je možné, že bylo nakonec uděleno skutečně až po smrti Lazar Picka v roce 1846. První potomek má právě tento rok uveden jako rok narození.[68] Leopold Pick se tak stává další nejdůležitější postavou ve firmě Lazar Pick a synové, nicméně největší vzmach podnikání spěje pomalu ke svému závěru.

Leopold Pick je uveden jako soukromý podnikatel ještě ve sčítání obyvatel Habrů z roku 1869.[69] Při sčítání obyvatel v roce 1890 je již jako vedoucí kořalečního obchodu v čp. 9 uveden Karel Lustig.[70] Leopold Pick má jako místo úmrtí uvedenu obci Kaltenleutgeben v Rakousku, a to 23. září 1896.[71] Proč a kdy se potomci Lazara Picka přestěhovali do této malé obce u Vídně, není známo. Vinopalna neboli kořaleční obchod fungoval za Karla Lustiga ještě v době první republiky, avšak ze skláren pronajatých Picky v 1. polovině 19. století fungovala na konci století jen huť Tasicích.

Pickové, podobně jako další osobnosti, které přispěli k ekonomickému rozvoji našeho regionu, jsou dnes již téměř zapomenuty. Jejich dopad na průmyslovou revoluci na Havlíčkobrodsku je velmi těžko měřitelný. Je však jisté, že mnohdy malá rozhodnutí a budovatelské úsilí stály za velkými změnami v rozvoji měst a venkova.

PŘÍLOHA Č. 1

Smlouva mezi Moisesem Pickem a jeho synem Leopoldem z prosince 1843. Zkrácený přepis z němčiny – Alena Jindrová. SOA Zámrsk, fond Velkostatek Habry, kart. č. 4

Protokol sepsaný na vrchnostenském úřadě v Habrech 18. prosince 1843 v přítomnosti níže podepsaných.

Moises Pick uzavřel se svým synem Leopoldem Pickem obchodní smlouvu, dohodnutou již ústně, o provozu podnikání v c. a. k. továrně na rosolku se zemským oprávněním v Habrech a ve sklárnách pronajatých do této doby Moisesem Pickem.

Syn Leopold, který dosáhl zletilosti, několik let pracuje s přičinlivostí, pílí a věrností v továrně na likéry a ve sklárnách jako vedoucí obchodu a vykonává cesty po vnitrozemí i do zahraničí.
Moises Pick poskytuje svému výše zmíněnému synu roční podíl ze zisku ve stejné výši 400 zlatých konvenční měny, v případě jeho svatby k tomu bude připočten příplatek ročně 200 zl. k. m., tedy 600 zl. k. m. dohromady
Otec naproti tomu očekává, že se bude syn s veškerou pílí věnovat obchodu a že bude nadále pracovat jako vedoucí obchodu v jeho c. a. k. továrně na rosolku a likéry se zemským oprávněním a pronajatých sklárnách. Bude vést obchod, najímat a propouštět zaměstnance podle svého dobrého vědomí a usilovat o zlepšování podniku s tím omezením, že finanční poměr stávajících obchodů a konečné vyúčtování pohledávek a vůbec všechny obchodní uzávěrky si vyhrazuje obstarávat Moises Pick.
Leopold Pik stvrzuje svoji pozici obchodního vedoucího a zplnomocněnce, práci bude vykonávat s nejlepším svědomím, pílí a pracovitostí a
souhlasí s navrženou odměnou 400, resp. 600 zl. k. m.
obě strany s touto smlouvu a jejími ustanoveními souhlasí

Podepsáni: Moises Pick, Leopold Pick, Karl Chleborád, svědek, Josef Vondráček, svědek

LITERATURA

ADLER, Jiří: Sklářství v okolí Chotěboře, In Sklář a keramik, roč. 35, 1985

ANDERLE, Karel – DOSTÁL, Josef – PAVLÍČEK, Stanislav – TUČEK, Václav. Chotěboř. Chotěboř 2001

DRAHOTOVÁ, Olga a kol. Historie sklářské výroby v českých zemích 1. díl. Praha 2005

EBELOVÁ, Ivana – HOLÁ, Mlada – ŘEZNÍČEK, Michal – SÁDLOVÁ, Renáta. Soupis židovských rodin v Čechách z roku 1793 V. Praha 2005

FIEDLER, Jiří. Encyklopedie židovských obcí v Čechách a na Moravě, heslo Habry. Zpracováno pro Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod

HLAVAČKA, Milan a kol. České země v 19. století I. Praha 2014

KAPUSTA, Jan. Sklářská huť v Lubné. In: Zprávy z muzeí od Trstenické stezky 5, 1968, s. 12-18

Karel Anderle Josef Dostál Stanislav Pavlíček Václav Tuček: Chotěboř, Chotěboř 2001, s. 13

Handbuch des Königreiches Böhmenfür das Jahr 1844, Praha 1844

KAVALÍROVÁ, Antonie. Paměti babičky Kavalírové. Vydal Josef Jan Frič, Praha 1940

LANGPAUL, Ladislav. Ostrov Perknéřův a Cyranův. Kostelec nad Černými Lesy 2010

MYŠKA, Milan. Rytíři průmyslové revoluce. Ostrava 1997

PĚKNÝ, Tomáš. Historie Židů v Čechách a na Moravě. Praha 2001

ROUS, Pavel. Soupis sklářských hutí a rafinérií na Havlíčkobrodsku, Havlíčkův Brod 1990

RŮŽIČKA, Karel – NOVÁK, Pavel. Habry. Habry 2001

SMUTNÝ, Bohumír. Zemská tovární oprávnění (privilegia). In Prameny k hospodářským a sociálním dějinám novověku 2, Ostrava 2010, s. 26-37

WOITSCH, Jiří – BAHENSKÝ, František (eds.). Etnografický atlas Čech, Moravy a Slezska V. Židovské obyvatelstvo v Čechách v letech 1792-1794. Praha 2007

PRAMENY

MZA Brno, fond Velkostatek Polná, Přibyslav a Pohled, inventář

NAČR, fond Knihy familiantů, Habry

NAČR, Matriky židovských náboženských obcí v českých krajích, http://www.badatelna.eu/fond/1073/zakladni-informace/#sthash.w2FHnAjF.dpuf

SOA Zámrsk, fond Velkostatek Habry, kart. č. 2

SOA Zámrsk, fond Velkostatek Chotěboř, kart. č. 82

SOA Zámrsk, fond Velkostatek Chotěboř, kn. č. 3602, 3603, 3624, 3625, 3644, 3645, 3661, 3662

SOA Zámrsk, fond Velkostatek Pohled, inventář

SOA Zámrsk, Velkostatek Habry, kart. č. 2

SOA Zámrsk, Velkostatek Habry, kart. č. 3

SOA Zámrsk, Velkostatek Habry, kart. č. 4

SOA Zámrsk, Velkostatek Habry, kart. č. 7

SOA Zámrsk, Velkostatek Chotěboř, kart. č. 46

SOA Zámrsk, Velkostatek Chotěboř, kart. č. 145

SOA Zámrsk, Velkostatek Litomyšl, kart. č. 506

SOA Zámrsk, Velkostatek Rychmburk, kart. č. 223

SOkA HB, fond AM Habry, kn. č. 13

SOkA HB, fond AM Habry, kn. č. 7: Kniha listin 1806-1826

[1] Srov. HLAVAČKA, Milan a kol. České země v 19. století I. Praha 2014, s. 281-312; MYŠKA, Milan. Rytíři průmyslové revoluce. Ostrava 1997

[2] NAČR, fond Knihy familiantů, Habry. Počet židů na území Čech a Moravy byl upraven od roku 1726 tzv. familiantským zákonem. Počet familiantů byl dán zákonem a místo familianta přebíral většinou na základě sňatku pouze nejstarší syn v rodině. Více k tématu viz PĚKNÝ, Tomáš. Historie Židů v Čechách a na Moravě. Praha 2001.

[3] EBELOVÁ, Ivana – HOLÁ, Mlada – ŘEZNÍČEK, Michal – SÁDLOVÁ, Renáta. Soupis židovských rodin v Čechách z roku 1793 V. Praha 2005, s. 56. Panství Štoky bylo součástí panství Štoky-Střítež, ke kterému náležely v polovině 19. století městečko Štoky a vsi Petrovice, Smrčná, Vilémovské Chaloupky, Ždírec, Heroltice, Starý Pávov, Nový Pávov, Střítež, Filipovské Chaloupky, Dobronín, Pozovice, Šlapanov, Smilov, Kněžská, Nové Dvory, Vysoká, Bartoušov, Frýdnava, Petrkov, Lípa a Květnov. K panství patřil pivovar, dvě vinopalny a cihelna. HOFMANN, Gustav. Úvod k inventáři Velkostatek Horní Cerekev –Štoky. SOA Zámrsk.

[4] EBELOVÁ, Ivana – HOLÁ, Mlada – ŘEZNÍČEK, Michal – SÁDLOVÁ, Renáta. Soupis židovských rodin v Čechách z roku 1793 V. Praha 2005, s. 112.

[5] NAČR, Matriky židovských náboženských obcí v českých krajích, http://www.badatelna.eu/fond/1073/zakladni-informace/#sthash.w2FHnAjF.dpuf

[6] SOkA HB, fond AM Habry, kn. č. 13.

[7] RŮŽIČKA, Karel – NOVÁK, Pavel. Habry. Habry 2001, s. 45.

[8] Tamtéž, s. 178. V letech 1809-1813 byl majitelem velkostatku Jan svob. pán z Badenthalu a v letech 1814-1861 Josef svob. pán z Badenthalu. Tamtéž, s. 178.

[9] Ve vinopalnách byla velká spotřeba dřeva, popel po jeho spálení se použil pro výrobu drasla (potaše). Výpalky, které zbyly jako odpad z vinopalen, se používaly na krmivo pro dobytek. Odtud provázání na řeznictví a koželužny. Srov. Etnografický atlas Čech, Moravy a Slezska V. Židovské obyvatelstvo v Čechách v letech 1792-1794. Praha 2007, s. 65-68.

[10] SOA Zámrsk, fond Velkostatek Habry, kart. č. 2.

[11] SOkA HB, fond AM Habry, kn. č. 7: Kniha listin 1806-1826

[12] FIEDLER, Jiří. Encyklopedie židovských obcí v Čechách a na Moravě, heslo Habry. Zpracováno pro Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod; srov. katastr nemovitostí www.cuzk.cz; srov. stabilní katastr http://archivnimapy.cuzk.cz/mapy/

[13] Zemské tovární oprávnění opravňovalo podnik mj. k zakládání skladů v hlavních městech zemí Rakouského císařství, k právu užívat orlici na svých výrobcích a k výrobě produktů mimo cechovní organizaci. Srov. SMUTNÝ, Bohumír. Zemská tovární oprávnění (privilegia). In Prameny k hospodářským a sociálním dějinám novověku 2, Ostrava 2010, s. 26-37; SOA Zámrsk, fond Velkostatek Habry, kart. č. 3; SOMMER, Johann Gottfried. Das Königreich Böhmen; statistisch-topographisch dargestellt von Johann Gottfried Sommer. Praha 1843, s. 221; Handbuch des Königreiches Böhmen für das Jahr 1844, Praha 1844.

[14] DRAHOTOVÁ, Olga a kol. Historie sklářské výroby v českých zemích 1. díl. Praha 2005, s. 260-271

[15] KAVALÍROVÁ, Antonie. Paměti babičky Kavalírové. Vydal Josef Jan Frič, Praha 1940.

[16] Jednalo se o skláře Josefa Butzela a Josefa Denka, kteří jsou v letech 1827-1830 zaznamenáni ve sklárně sv. Josefa v Jilmu. Viz SOA Zámrsk, fond Velkostatek Chotěboř, kn. č. 3602, 3603, 3624, 3625, 3644, 3645, 3661, 3662.

[17] KAVALÍROVÁ, Antonie. Paměti babičky Kavalírové. Vydal Josef Jan Frič, Praha 1940, s. 87.

[18] Tamtéž, s. 88.

[19] Tamtéž, s. 94-97.

[20] „Taky tady byli Pikove z Habru, přivezli sebou moc vína a pili dost.“ Tamtéž, s. 119.

[21] Tamtéž, s. 123.

[22] Pickové podle výpovědi babičky Kavalírové před vypršením smlouvy zvyšovaly dodávky potaše a žádali pak Františka Kavalíra o okamžité zaplacení. Tamtéž, s. 126.

[23] Tamtéž, s. 127.

[24] Srov. SOA Zámrsk, fond Velkostatek Pohled. MZA Brno, fond Velkostatek Polná, Přibyslav a Pohled.

[25] Resp. do Rouštan. Antonie Kavalírová používá označení Frauntál.

KAVALÍROVÁ, Antonie. Paměti babičky Kavalírové. Vydal Josef Jan Frič, Praha 1940, s. 71, 74. Huť v Rouštanech byla postavena na základě povolení z roku 1826 v roce 1827. Srov. Pavel Rous: Soupis sklářských hutí a rafinérií na Havlíčkobrodsku, HB 1990, s. 38.

[27] František Kavalír se v Ostředku nepohodl se svými společníky Josefem Putzelem a Josefem Denklem a Pickové chtěli jejich rozepři vyřešit následujícím způsobem: „Židi řekli ,my sme na to už dávno myslili, že tady musíme samotného jen jich pane Kavalír usadit, ale nebylo nikde žádný prázdný místo. Ale tejť máme prázno ve Frauntáli, pan Najmajer tam toho nechal a my sme tu huť paktovali.“ KAVALÍROVÁ, Antonie. Paměti babičky Kavalírové. Vydal Josef Jan Frič, Praha 1940, s. 92.

[28] Handbuch des Königreiches Böhmen für das Jahr 1844, Praha 1844; Handbuch des Königreiches Böhmen für das Jahr 1847, Praha 1847.

[29] ROUS, Pavel. Soupis sklářských hutí a rafinérií na Havlíčkobrodsku. Havlíčkův Brod 1990, s. 38.

[30] KAPUSTA, Jan. Sklářská huť v Lubné. In: Zprávy z muzeí od Trstenické stezky 5, 1968, s. 12-18.

[31] SOA Zámrsk, Velkostatek Litomyšl, kart. č. 506, smlouva z 23. 2. 1835, kterou je původní kauce 3000 zlatých zvýšena na 3500 zlatých konvenční měny.

[32] Tamtéž.

[33] KAPUSTA, Jan. Sklářská huť v Lubné. In: Zprávy z muzeí od Trstenické stezky 5, 1968, s. 12-18.

[34] SOA Zámrsk, Velkostatek Habry, kart. č. 2.

[35] Moises Pick, nar. 1788, Heinrich Pick, nar. 1796. NAČR, fond České gubernium – Knihy židovských familiantů, inv. č. 39 Habry, dostupné na http://www.badatelna.eu/fond/2098/zaznam/401560.

[36] SOA Zámrsk, Velkostatek Habry, kart. č. 3.

[37] SOA Zámrsk, Velkostatek Habry, kart. č. 7.

[38] SOA Zámrsk, Velkostatek Habry, kart. č. 4.

[39] ROUS, Pavel. Soupis sklářských hutí a rafinérií na Havlíčkobrodsku. Havlíčkův Brod 1990, s. 49.

[40] Tamtéž, s. 46.

[41] LANGPAUL, Ladislav. Ostrov Perknéřův a Cyranův. Kostelec nad Černými Lesy 2010, s. 113-114.

[42] SOA Zámrsk, Velkostatek Rychmburk, kart. č. 223.

[43] SOA Zámrsk, fond Velkostatek Chotěboř.

[44] ADLER, Jiří. Sklářství v okolí Chotěboře. In: Sklář a keramik, roč. 35, 1985, s. 84, odkaz na NAČR, fond ČG com. 1816-1825/2/17.

[45] SOA Zámrsk, Velkostatek Chotěboř, kart. č. 46.

[46] Tamtéž.

[47] ROUS, Pavel. Soupis sklářských hutí a rafinérií na Havlíčkobrodsku. Havlíčkův Brod 1990, s. 36

[48] Z roku 1822 je dochována přísaha, ve které slibuje Anton Mareš vést dle nejlepšího svědomí účetnictví sklárny. Podle dochovaných dokumentů se zdá, že měl organizaci sklárny v Jilmu největší vliv. Dokumenty nejsou podepisovány skelmistrem, ale výsadně Antonem Marešem. SOA Zámrsk, Velkostatek Chotěboř, kart. č. 46

[49] Tamtéž.

[50] ANDERLE, Karel – DOSTÁL, Josef – PAVLÍČEK, Stanislav – TUČEK, Václav. Chotěboř. Chotěboř 2001, s. 13

[51] SOA Zámrsk, Velkostatek Chotěboř, kart. č. 46

[52] SOA Zámrsk, Velkostatek Chotěboř, kart. č. 145

[53] SOA Zámrsk, Velkostatek Chotěboř, kart. č. 46

[54] Žádost baronce Vančurové, SOA Zámrsk, Velkostatek Chotěboř, kart. č. 46.

[55] Tamtéž.

[56] Tamtéž.

[57] Baronka Marie Vančurová se v roce 1836 provdala za Jana Josefa Dobřenského z Dobřenic. Srov. ANDERLE, Karel – DOSTÁL, Josef – PAVLÍČEK, Stanislav – TUČEK, Václav. Chotěboř. Chotěboř 2001, s. 13.

[58] SOA Zámrsk, fond Velkostatek Chotěboř, kart. č. 46.

[59] SOA Zámrsk, fond Velkostatek Chotěboř, kart. č. 82.

[60] WOITSCH, Jiří. Zapomenutá potaš. Drasláři a draslářství v 18. a 19. století. Praha 2003, s. 186.

[61] DRAHOTOVÁ, Olga a kol. Historie sklářské výroby v českých zemích 1. díl. Praha 2005, s. 260-271.

[62] Srov. PĚKNÝ, Tomáš. Historie Židů v Čechách a na Moravě. Praha 2001.

[63] SOA Zámrsk, fond Velkostatek Habry, kart. č. 2.

[64] Tamtéž.

[65] SOA Zámrsk, fond Velkostatek Habry, kart. č. 5.

[66] Dopis z 31. 12. 1843. SOA Zámrsk, fond Velkostatek Habry, kart. č. 4.

[67] Tamtéž. Judenpatent neboli Systemální židovský patent vydaný v roce 1797 shrnoval dosavadní nařízení o Židech ve všech oblastech života. Viz PĚKNÝ, Tomáš. Historie Židů v Čechách a na Moravě. Praha 2001, s. 110-111.

[68] Sophie (někdy uváděno Žofie), nar. 1846.

[69] SOkA Kutná Hora, Sčítání obyvatel Habrů z r. 1869. Za pomoc při vyhledávání informací děkuji Haně Pospíšilové z kutnohorského archivu.

[70] SOkA Kutná Hora, Sčítání obyvatel Habrů z r. 1890.

[71] https://www.geni.com/people/Leopold-Pick/6000000011344439221 [citace k 13. 9. 2016]