Mgr. Pavel Rous
Od konce 16. století se v českých zemích začíná vedle tradiční malované výzdoby skleněných artefaktů uplatňovat jejich zušlechťování rytím (řezbou) a později broušením. Sklo vyráběné ve zdejších hutích bylo dostatečně tvrdé pro takovéto zpracování.
V době největší slávy českého barokního rytého skla, tj. v první polovině 18. století, se nezušlechtěné hutní výrobky (polotovary) dovážely do severních Čech, zejména na Českolipsko a Jablonecko. Zde prošly rukama početných malířů, rytců a brusičů skla. Zdobené sklo pak obchodníci se sklem, sdružení v tzv. sklářských kompaniích, vyvážely do zemí rakouské monarchie a do světa.
Také ze skláren na Vysočině, a to i těch krátkodobých, byla v barokním období většina hutních polotovarů převážena do severních Čech. Známe však i doklady o zušlechťování výrobků přímo při některých hutích, mezi jejichž personálem byli zastoupeni zejména ojedinělí malíři skla (např. Cikháj, Kolářka, Svratouch). Mimořádným případem se jeví huť v Pusté Rybné, v níž působilo k roku 1661 sedm „šleyfířů“, tedy rytců skla. Samostatnou živnost tehdy provozoval jeden malíř skel, jenž z této sklárny kupoval polotovary. Z druhé polovině 17. století je rytí skla doloženo v huti v Moravských Křižánkách. Na konci první poloviny 18. století jsou už zmiňováni brusiči, malíři a pozlacovači skla na panstvích Světlá (nad Sázavou), Úsobí a (Golčův) Jeníkov. V té době severočeští obchodníci se sklem také dosazovali své rytce skla na vybrané vzdálené hutě (na Vysočině to byly Herálec, Vortová, Jelenov), odkud se pak zušlechtěné sklo vozilo přímo odběratelům.
Ve sklářských hutích se práce spíše jednotlivých brusičů, rytců a malířů skla uplatňovala přibližně do poloviny 19. století (Dolní Sokolovec, Jilem, Lipnické Hutě, Rohule, Svatojánské Hutě II). Přidaná hodnota výzdoby stále ještě až několikanásobně zvyšovala cenu skleněného zboží. Proto zejména od druhé poloviny 19. století si u většiny hutí jejich majitelé, někdy i samostatní podnikatelé dodatečně zřizovaly brusírny skla (např. Antonínův Důl, České Milovy, Herálec, Karlín, Dobrá Voda,Tasice, Janštejn, Pavlov -Svatojánské Hutě, Pohled – Roušťany). A zanedlouho se brusírenské provozy staly součástí nově zakládaných skláren (Dobronín – Šicendorf, Trhová Kamenice).
Od přelomu 18. a 19. století sklářští podnikatelé zakládali samostatné brusírny skla i jinde než v severních Čechách, kde se do té doby koncentrovala rafinérská výroba propojená se společnostmi vyvážejícími české sklo. Na Vysočině vyrůstaly brusírny skla na území dnešního Havlíčkobrodska a později i Jihlavska a Pelhřimovska, tj. v oblastech s dostatečně velkým zázemím sklářské hutní výroby.
První samostatné brusírny skla byly na Vysočině činné již na sklonku 18. a v první polovině 19. století (Světlá nad Sázavou, Úsobí). Nejvíc takovýchto rafinerií, od malých živností po velké tovární provozy, zde pracovalo ve druhé polovině 19. až první polovině 20. století. Umožňovala to velká produkce zdejších sklářských hutí, které modernizovaly svůj provoz zejména uplatňováním nové technologie vytápění pecí generátorovým plynem.
Většina brusíren skla („šlejfíren“) patřila mezi malé podniky, pracovalo v nich okolo deseti až dvaceti lidí. Velké tovární rafinérské provozy mívaly okolo stovky zaměstnanců (Dobrá nad Sázavou, Havlíčkův Brod, Františkodol, Smrčná, Světlá nad Sázavou, Úsobí).
Brusírny byly zřizovány nejčastěji na místech dosavadních mlýnů, valch, hamrů apod., kde bylo možné využít stávajících vodních náhonů. K pohonu brusů sloužila vodní kola, které v industriální éře postupně nahrazovaly vodní turbíny, parní stroje (např. lokomobily), elektromotory, případně spalovací motory.
V brusírnách se zpracovávaly polotovary skleněných výrobků, tzv. brusné sklo, odebírané většinou z blízkých, ale někdy i ze značně vzdálených hutí. Například v Groszmannově brusírně v Úsobí se zušlechťovalo sklo dovážené v různém čase z Mirošova, Mariánské huti u Herálce, Dolního Bradla, Růženína, Tasic, Josefodolu, Antonínova Dolu a dokonce až z Košťan na Teplicku.
Velmi málo je zatím známo o broušení skla v domácích dílnách (podomácku), které bylo v uvedeném období zřejmě rozšířenější živností, než ukazují stávající poznatky (Milovy, Světlá nad Sázavou, Příseka /u Světlé n. S./).
Provozovatelé brusíren skla rozšiřovali svoji výrobu o nové zušlechťovací technologie, např. o chemické leštění olovnatého skla kyselinami (Brodce, Smrčná), přistavovali vypalovací pece, v nichž se skleněné polotovary ještě před broušením opatřovaly barevnými lazurami (např. Libice nad Doubravou), nebo rovnou zaváděli hutní výrobu dutého skla pro svoje rafinérské provozy (Úsobí, Josefodol, Františkodol[1]).
Období zániku samostatných brusíren skla spadá do poloviny 20. století. Tehdejší proces „znárodňování“ a centralizace sklářské výroby přežilo na Vysočině pouze několik větších rafinerií (Brodce, Dolní Smrčné, Františkodol, Kamenice nad Lipou, Úsobí).
Přehled lokalit:
1/ Bítovčice, ob. Luka nad Jihlavou, malá brusírna skla v 1. pol. 20. stol.
2/ Brodce (m. část obce Kněžice na Třebíčsku), brusírna zal. r. 1871 – zřízena ze starého hamru. Brusné sklo dováženo z nedaleké karlínské hutě, po jejím zrušení z A. Dolu, Dobronína, Janštejna. Zavedení chemického leštění olovnatého skla kyselinami. R. 1939 podnikatelsky brusírna spojena se sklárnou v Antonínově Dole. Prošla znárodněním, zrušena až v r. 2004.
3/ Dobrá nad Sázavou, k. ú. Nová Ves u Světlé n. S., brusírna exist. v r. 1895 (?). Jinde se uvádí její založení J. Schindlerem v r. 1900, konec provozu k r. 1918, nebo před r. 1918.
4/ Dolní Březinka, Kosteleckého brusírna skla (a granátů) založ. v čp. 14 cca 1830, konec v r. 1932. Zaměstnáno 12 až 16 brusičů. K r. 1874 se v DB zmiňuje další, Banzetova brusírna skla (10 brusičů) v čp. 28?, která zanikla před 1895. Odběr skla např. z josefodolské hutě.
5/ Dolní Smrčné (u Brtnice), brusírna skla založená v r. 1906 na místě bývalé perleťárny. Pracovalo v ní 20 až 60 dělníků. Prošla znárodněním, zanikla v 90. letech 20. stol.
6/ Františkodol, brusírna skla v adaptovaném mlýně, založ. J. Zopf 1852 – činná až do r. 1973 (překonala polovinu 20. stol. začleněním do národního podniku). Brusné sklo odebíráno z Rohule, Tasic, Dobré Vody, Josefodolu. Zaměstnáno až cca 100 dělníků (k r. 1922).
7/ Havlíčkův Brod
= v první polovině 20. let 19. století doložen v Německém Brodě v čp. 40 brusič skla (Glassschleifer) Josef Flache.
= brusírna skla, zal. Josef Inwald před 1874, exist. ještě k r. 1885, zaměstnávala 71 lidí, z toho 33 brusičů.
8/ Jihlava, od konce 19. století až zhruba do poloviny 20. století působily v různých časových obdobích v Jihlavě asi dvě desítky vesměs malých firem/živností zabývajících se brusičským zušlechťováním dutého a plochého skla.
9/ Josefodol, brusírna skla, zal. Josef Schreiber, 1861 – exist. dodnes při huti. V r. 1874 72 brusičů. Zpracovávala sklo z Rohule, později vlastní huť.
10/ Kostelec (u Jihlavy), brusírna skla s kapacitou 50 brusičů a poháněná vodní turbínou zřízena v r. 1907 na místě bývalého mlýna. Zrušena v r. 1920.
11/ Květinov, brusírna skla někdy v 1. pol. 20. stol. (Zd. Bárta, pak bří Císařové), konec 1951.
12/ Ledeč n. S., dvě brusírny skla (jedna – v Horní Ledči? – registrovaná k r. 1874, se 2 brusiči, exist. kolem r. 1890; druhá, údajně velká, pod hradem u Sázavy, pracovala v letech před 2. sv. v.).
13/ Leština (u Skály), brusírna exist. před 2. sv. v., 8 až 10 zaměstnanců.
14/ Libice nad Doubravou, brusírna (také „leštírna“) skla, zal. Antonín Pešout krátce po r. 1883. Na počátku 20. let 20. stol. výrobky do celého světa, zánik provozu patrně v r. 1933. Lazurovací pec. (Využitelný dobový popis výroby publikovaný r. 1892).
15/ Lípa, Hodačova brusírna, malá, pracovala pro úsobskou brusírnu, která nezvládala nával zakázek v době první republiky, zrušena r. 1951.
16/ Mariadol, k. ú. Kochánov. Brusírna skla, Jaroslav Císař, vznik a provoz před 1948, zrušení 1951.
17/ Mariánské Údolí, k. ú. Chotěboř. Brusírna, Antonín Pešout, zřízena na místě valchy po r. 1866. Zničena povodní 1883. Brusné sklo z Dolního Bradla.
18/ Nový Studenec, k. ú. Horní Studenec. Brusírna skla založ. před r. 1878. Brusné sklo dodáváno z Dolního Bradla. Znárodněna 1948, zánik dat. rokem 1953.
19/ Ostrovský Mlýn, samota na k. ú. Ostrov, brusírna skla v jisté době ve 2. pol. 19. stol.
20/ Pančava (na jv. okraji Jihlavy), brusírna založená 1909, později přestěhovaná do Příseky (viz).
21/ Pavlov, brusírna založ. na místě býv. mlýna po 1. sv. v. (8–12 brusičů), bří Císařové, znárodněna, 1947 zrušení provozu.
22/ Petrkov, k. ú. Lípa, brusírna firmy Karel Satrapa založena r. 1902, znárodněna 1950, provoz zrušen 1951.
23/ Podmoklany, brusírna (možná dvě), zmíněna k r. 1945.
24/ Příseka (u Světlé), pravděpodobně 3 malé brusírny exist. k r. 1945.
25/ Příseka (mezi Jihlavou a Brtnicí), brusírna přestěhovaná v 1. pol. 20. stol. z Pančavy, 10 brusičů. Po znárodnění ukončila provoz v r. 1951.
26/ Radňov,
= brusírna (Josef Hoyer) prvně zmín. k r. 1870, 26 brusičů (1874), konec provozu někdy před r. 1904.
= brusírna (J. Šedivý), zal. po r. 1921 na místě stupníku/mlýna, zrušena někdy po r. 1945. Dovoz polotovarového skla z ADolu a Josefodolu. Čp. 27, tzv. Pejchalův mlýn. Zbytek brusičského stojanu + polotovary skl. artefaktů uloženy v MVHB.
27/ Smrčná, k. ú. Trpišovice, brusírna, zmínka z r. 1895, (Bouchnerova brusírna) zrušena po r. 1945.
28/ Smrčná (okr. Jihlava). V této Smrčné event. v jejím okolí se uvádějí následující rafinerie skla:
= Sacherova brusírna skla založená 1799
= brusírna skla Victoria, před 1874–1953, R. 1874 (firma Schindler, vodní turbína, 39 zaměstnaných lidí, z toho 16 brusičů). Ve 20. letech 20. stol. Schindler a spol. – brusírna a leptárna (resp. provoz na chemické leštění) zaměstnávaly 150 dělníků. R. 1948 znárodnění, r. 1953 konec provozu.
= brusírna Hasche a Blumberg, existovala do r. 1885.
= brusírna firmy Karlsberg – Palme, založená r. 1885, provoz doložen cca 1891, zanikla pravděpodobně v bezejmenné izolov. poloze v extravilánu,.
29/ Stará Huť, k. ú. Smrčná, brusírna bří Bouchnerů, 1931–1953, vodní turbína.
30/ Stříbrné Hory, pravděpodobná brusírna skla k r. 1945.
31/ Světlá nad Sázavou,
= 10 brusíren skla zmíněných k r. 1786.
= brusírna a leštírna skla, zal. 1826 Josef Hoyer. Brusné sklo z Rohule, Dobré Vody, Tasic. R. 1874 – 60 brusičů skla a 76 dělníků. Po r. 1874 ji provozoval Josef Schreiber jako Karlsthal (Karlov), sklo z Josefodolu. Brusírna pracovala po r. 1882, až do r. 1945 (zatím poslední zmínka).
= druhá brusírna skla zmíněná poč. 40. let 19. stol.
= kromě ní v té době ve Světlé samostatně působil jeden brusič a jeden řezáč skla.
= r. 1945 je evidováno 5 firem na broušení skla.
32/ Úsobí,
= brusírna skla, zřídil Jan Krištof Sacher 1779–1780 (povolení r. 1779). R. 1823 brusírnu koupil Ignác Wagner, jenž k ní postavil v Úsobí sklářskou huť (1831–cca 1870). V brusírně se sklo také malovalo a pozlacovalo. V r. 1874 – 8 brusičů a 15 dělníků. R. 1910 Wagnerova brusírna v čp. 61 spojena s Groszmannovou úsobskou rafinerií skla.
= brusírna zal. 1830 Frant. Sacherem (na místě valchy), 1854 prodána Ignáci Groszmannovi. 1874 – vodní náhon, parní stroj, 66 brusičů, 77 dělníků, poč. 20. let 20. stol. v provozu také dvě pece, celkem 200 dělníků. Zušlechťovaly se polotovary z hutí v Mirošově, Mariánské huti u Herálce, Dolního Bradla, Růženína, Tasic, Josefodolu, Antonínova Dolu, Košťan na Teplicku. Přežila období socializace, znárodňování.
= možná třetí brusírna skla v Úsobí poč. 40. let 19. stol. (až do poč. 20. stol.).
33/ Větrný Jeníkov, brusírna skla, doložena k r. 1945.
34/ Věž, (Markova) brusírna skla (na místě valchy) za 1. republiky (od r. 1918/1919), pomocný provoz vykrývající nával zakázek úsobské brusírny. Poč. 20. let založení, 1950 znárodnění, 1951 zrušení.
Doplňky (na podkladových mapkách nejsou vyznačeny!)
35/ Dolní Město, zatím blíže neurčená brusírna skla zde pracovala v období první republiky.
36/ Horní Cerekev, Jan Kotek – rytí a broušení skla, období první republiky
37/ Kamenice nad Lipou
= brusírna skla J. Laňka), poč. 1908, 1948 přežila znárodnění, konec zatím neznámý.
= brusírna skla (Jaroslav Marek), počátek zatím neznámý, konec v r. 1918.
= malírna skla a porcelánu (Jan Hubrt), 1922–1928.
38/ Kněžice (u Jihlavy), brusírna skla Aloise Poláka, počátek zatím neznámý, znárodněna v r. 1946.
39/ Metánov, malírna skla (Josef Šmol) v období první republiky, konec v r. 1945.
40/ Škrdlovice, samostatná brusírna skla Františka Beránka, činná přinejmenším od r. 1931/1932.
41/ Včelnička, brusírna skla Františka Laňky, 1886 – cca 1908.
[1] V případě Františkodolu je třeba ověřit, zda (údajně dvě) přistavěné pece v tamní brusírně nebyly pouze rafinační.