Sabine Müller-Funk

Narodila se roku 1958 v Mnichově, v letech 1981-88 studovala na Akademii výtvarných umění v Mnichově a získala diplom v oboru malba. V roce 1991 obdržela Mezinárodní cenu Jutta-Cuny-Franz. Nyní žije v Drosendorfu (Dolní Rakousko) a ve Vídni.

„Svou uměleckou činnost chápu jako způsob, jak pohlížet na svět a zkoumat, jak jsem s ním propojená. Dívání se, pozorování světa, mluvení, slova i jazyk zakouším jako meziprostor – jako polopropustné membrány, které jednak dovolují navázat kontakt s tou “druhou” Sabinou Müller-Funk, a na druhou stranu umožňují si uvědomit, v čem je ta “druhá” odlišná. Tento prostor tvořený membránami se pro mne zároveň stává “dějištěm” koncentrace.” (Sabine Müller-Funk, 2012)

Psalm – 151 attempts to get connected

Prostorová video instalace

Sbírka žalmů představuje sbírku nejrůznějších přístupů k dialogu s nedosažitelným Jiným:

je zde vyjádřeno zoufalství, smutek, podřízení se nezměnitelnému, ale i oddanost, radost ze života a vděčnost. Hrozící brutální zničení nepřáteli, závistníky a jinověrci, pocity slabosti a deprese jsou tematizovány a zobrazovány stejně podrobně jako překypující či něžné city lásky, síly, naprostého bezpečí, klidu a ticha.

Subjektivním výběrem jednotlivých textů pocházejících ze 151 žalmů se sklo „informuje“, to znamená, že informace, text je trvale vryt do průsvitného přediva skla a je poté archivován v komprimované podobě v úlomcích, nečitelný, avšak „zářící“ (skrze zalomenou hranu skla). Každý kousek úlomku s žalmem je zapuštěn doprostřed zuhelnatělé dřevěné tyče a ukazuje zároveň přeměnu jak hmotného, tak i duchovního – přetrvávání myšlenek, ale i skepsi z čitelnosti a zprostředkovatelnosti a případně jejich ambivalentnost navzájem.

Je nutno zmínit dva aspekty: Žalmy jsou v náboženské tradici, například v židovství, považovány za kompenzaci klasické “zápalné oběti”. Bohu takříkajíc “obětujeme” píseň i hudbu, verše i řeč. Zuhelnatělé dřevěné tyče tak obnovují spojení s holocaustem (z řečtiny: holokautama znamená zcela spálený, zápalná oběť), a tím i s šoa.

Z každého textu byl vždy vyňat jeden úryvek. Tyto fragmenty pak spolu v zastoupení navzájem komunikují – jednou v rámci filmu, a poté v komunikaci s prostorem – s instalací dřevěných tyčí, Lauermannovou zvukovou kompozicí i s příjemci.

Instalace

Celou sbírku 151 žalmů představuje 151 zuhelnatělých dřevěných tyčí, v jejichž středu je vždy vytvořena paměť s textem obsahující vždy jeden žalm v zašifrované podobě.

Tento komprimovaný text, skleněná paměť s textem, vytváří zároveň propojení se dřevem.

Dřevěné tyče mají rozměry cca 5 x 8 x 100 cm a tvoří mobilní, variabilní, sestavitelný systém.

Je možné z něj postavit například pětihrannou věž (vysunutým pokládáním na sebe vlastně desetihrannou) o průměru cca 2 m a výšce 2,4 m, která svou vzdušnou transparentností kontrastuje s komprimovanou skleněnou pamětí s textem, a na druhé straně koresponduje se skladbou tvořenou zvuky a šumy.
(Lze ji však také umístit pouze jako instalaci na podlahu, kdy poskytne jistý druh stezky z dřevěných fošen – stejně tak se mohou tyče opírat o stěny, ať už složeny nebo odloženy stranou – jako neuspořádaná hromada…)

Film/Animace/Projekce

Z textů žalmů vyrytých do skla jsou použity zastupující úryvky pro filmovou animaci. Celý text je vyryt na sklo, poté rozřezán a založen do dřevěných tyčí. Úryvky z textů se v tomto filmu dostávají vzájemně do styku – „komunikují“ nebo se rozpadají, vzpírají se střetnutí, dostávají svůj vlastní život: tento film vznikající ze sbírky žalmů se promítá i do vnějšího okolí (na stěny, na lidi, kteří se v místnosti pohybují) a vytváří propojení s prostorem, příjemci a skladbou ŽALM Herberta Lauermannse složenou ze zvuků a tónů. Průběh animace koresponduje neúmyslně se skladbou zvuků. Variabilní struktura a animace ŽALM151 jsou částí celého uměleckého díla ŽALM spolu se skladatelem Herbertem Lauermannem.