František Vízner (1936–2011)

Narodil se v Praze, studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě a poté na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze pod vedením prof. K. Štipla a V. Plátka. Nejdříve byl designérem podniku Sklo Unionu v Teplicích, potom hlavním výtvarníkem sklárny Ústředí uměleckých řemesel ve Škrdlovicích. Od roku 1977 se přednostně věnoval volné tvorbě ve svém ateliéru ve Žďáru nad Sázavou. Časově a fyzicky náročným postupem zhotovoval přísně geometrické mísy a vázy plné vnitřního napětí, jež jsou unikátními minimalistickými sochařskými díly s filosofickým přesahem hledání dokonalosti a harmonie. Slovy americké kritiky jsou tato díla nejdo-konalejšími objekty vytvořené lidskou rukou! Mezi veřejné realizace patří například skleněné obklady stanic Jinonice a Karlovo náměstí pražského metra nebo svítidla Nové scény Národního divadla. Víznerovými díly se dnes honosí sbírky prestižních světových muzeí a jeho jméno patří k nejzvučnějším ve světě sklářského umění.

http://www.frantisekvizner.com/