Výstava Historie za sklem v Ledči nad Sázavou je sklíčkem v mozaice badatelského úsilí po poznání dějin řemesla, které se nesmazatelně vrylo do podoby Vysočiny. Prezentuje výsledky poznání historiků, archeologů i nadšenců, kteří se věnují dějinám sklářství v tomto regionu již několik desítek let. Na úvod dovolte, abychom vás seznámili s historií tohoto zkoumání.

První soustavné historické bádání zaměřené na širokou problematiku sklářství na Vysočině a v Posázaví vytvořil Jiří Adler (+1989), který se věnoval nejen hutím a sklářským rodům, ale také širšímu dopadu historické hutní výroby. Již v roce 1974 publikoval například studii o vlivu skláren na přeměnu krajiny. Průkopníkem terénní prospekce historických sklářských lokalit na Vysočině a v přilehlém okolí byl Arnošt Kába (1909 – 1989), jihlavský muzejník a archivář, jenž zhruba v období let 1970 – 1972 provedl sběry, zjišťovací výkopy a fotodokumentaci na 42 hutních lokalitách. Jeho nálezy jsou dodnes z větší části k dispozici a přispívají k poznání historické sklářské produkce. O získaných nálezech Arnošt Kába informoval jen telegraficky v rámci svého stručného soupisu historických sklářských hutí na Vysočině publikovaného v roce 1972 v katalogu výstavy Sklářství na Vysočině. Dokumentace sklářských lokalit pokračovala na Havlíčkobrodsku v letech 1989 – 1993 a prováděli ji pracovníci havlíčkobrodského okresního muzea Pavel Rous a Eduard Veselý. Jedním z výstupů jejich badatelské aktivity je soupis hutí a brusíren v dané oblasti. Vyvrcholením se tehdy stal vznik sklářské expozice v havlíčkobrodském muzeu.

K opětovnému zintenzivnění badatelské činnosti došlo po roce 2000. Na Pelhřimovsku byla Petrem Hrubým archeologicky prozkoumána sklárna u Božejova. Archeologickým průzkumem skláren na západní Vysočině, v okolí Pacova a Kamenice nad Lipou, se zabývá Městské muzeum Antonína Sovy v Pacově (Vlastimil Simota) spolu se společností Archaia Brno, o. p. s., pracoviště Jihlava (Petr Duffek). Na Lipovokamenicku aktivně působí amatérský badatel a spolupracovník pacovského muzea Petr Valeš. Na severovýchodě Českomoravské vrchoviny byly vzorkovány historické sklářské hutní lokality v rámci projektu Pavla Kysilky. V Českých Milovech vznikla naučná stezka seznamující s historií obce a sklárny. Radim Gonda publikoval rozbor historických dat k renesanční sklárně ve Vříšti.

Od roku 2013 byla v Muzeu Vysočiny Havlíčkův Brod na základě předchozích poznatků opět rozvinuta nejen terénní prospekce a návazné historické bádání, ale také spolupráce s odborníky na historii sklářství. Z tohoto popudu se v Havlíčkově Brodě uskutečnila v roce 2014 konference Sklářství na Vysočině a v Dolním Rakousku. Jejím výsledkem je stejnojmenný sborník postihující různé aspekty historického sklářství ve vymezené oblasti. Návazně pak byla řešena jednotlivá témata týkající se hutí i sklářských rodů a historických konotací až do současnosti.

Samostatnou aktivitou v rámci zkoumání sklářské problematiky se stal experiment s tavbou skla v replice vrcholně středověké tavící pece uskutečněný Muzeem Vysočiny Havlíčkův Brod. Několik ročníků přineslo poznatky a laboratorní analýzy rozvíjející naše znalosti technologie i potřeb sklářské výroby. V neposlední řadě pak tyto akce sloužily pro prezentaci fenoménu skla veřejnosti.

Podrobnější informace najdete v článku Poznámky ke stavu poznání historického sklářství na Vysočině Poznamky_ke_stavu_poznani_historickeho_s (1)

Mgr. Aleš Knápek